Adolf Wölfli

Wölfliho otec byl alkoholik. Opustil ho, když bylo chlapci sedm let a o několik let později zahynul. Nedlouho poté zemřela také jeho matka. Adolf žil v rodinách sedláků, kde pracoval jako pastevec a pomocná síla. V osmnácti letech se zamiloval do dívky ze sousedství. Její rodiče vztahu zabránili a Wölfli se touto nešťastnou láskou velmi trápil, stejně jako následnou sérií nenaplněných vztahů. V roce 1890 se pokusil obejmout dívku v adolescentním věku a později obtěžoval pětileté dítě, pročež byl zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení. Po propuštění se marně snažil zpět začlenit do společnosti. V květnu roku 1895 se pokusil o zneužití tříleté holčičky. Byl opět zatčen a poslán do ústavu pro duševně choré ve Walesu u Bernu, kde strávil zbytek svého života.
Během prvních pěti let v ústavu se jeho stav zhoršil. Měl opakované halucinace a choval se agresivně.
Okolo roku 1900 se věnoval kreslení, psaní textů a hudebních skladeb. V roce 1908 do ústavu nastoupil psychiatr Dr. Walter Morgenthaler, který o Wölfliho tvorbu projevil zájem a jednal s ním jako s plnoprávným umělcem.
Wölfliho dílo zahrnuje stovky kreseb, textů, hudebních skladeb a koláží. Jen jeho imaginární biografie má dvacet pět tisíc stran. Wölfli v ní přepsal historii, zeměpis i náboženství. Prohlašoval se za vládce Stvoření, Prostoru a Věčnosti. V kresbě si pohrával se spojováním protikladných perspektiv, s odkrýváním náhledů odhalujících komplikované struktury, ve kterých ornamenty plní jak dekorativní, tak rytmickou funkci.
Například Wölfliho partitury sehrávají nejen hudební, ale i estetickou úlohu.
Wölfli „odmítnutý“, oběť „kruté nehody“, z důvodu „dobře veršované, ale hrozné kletby“ sám sebe nazýval „Svatým“ a „Všemocným Bohem“, „Géniem“, ale také „Adolfem II“, “Knížetem“, „Císařem“ nebo zkrátka „Adolfem Wölflim, reformovanou Katastrofou“. Na druhou stranu byl ale zároveň „Doufim“, malým nemocným mužem, ztraceným v tomto hrozivém světě, uzavřeným ve středu nekonečné spirály, ležícím na smrtelné posteli, v rakvi, v jádru labyrintu. Ve svém vlastním světě se vždy zázračně vyhnul nehodám, smrtelným pádům, a útokům příšer. Přestože mnohokrát symbolicky zemřel, vždy znovu ožil.
Roku 1928 Adolf Wölfli začal komponovat svůj Pohřební pochod.

1864 . Nüchtern . Švýcarsko
1930 . Bern . Švýcarsko