Aloïse

vlastním jménem Aloïse Corbaz
Aloïse bylo jedenáct let, když jí zemřela matka. V roce 1906 odmaturovala a prožila krátkou studentskou lásku. Její sestra však pokračování vztahu zabránila.
Přestože Aloïse snila o pěvecké dráze, roku 1911 se usadila v Německu, kde nejprve pracovala jako učitelka a později jako hospodyně u kaplana císaře Viléma II. v Postupimi. V té době se do panovníka platonicky zamilovala.
Ve věku dvaceti sedmi let se u ní projevily první psychické problémy. Roku 1918 byla poprvé hospitalizována v azylu pro duševně choré v Cery-sur-Lausanne. O dva roky později byla přemístěna do psychiatrické léčebny v Rosière, kde setrvala až do své smrti.
Během prvních let hospitalizace se Aloïse úplně izolovala od svého okolí a projevovala se agresivně. Postupně si však na život v nemocnici, kde měla na starost žehlení prádla, zvykla. Od roku 1920 se potajmu věnovala psaní a kreslení. Její tvorba z prvního období se však téměř nedochovala. Teprve roku 1936 se o její dílo začali zajímat ředitel nemocnice Hans Steck a její ošetřující lékařka Jacqueline Porret-Forel.
Aloïse kreslila především pastelkami a křídami. Do kreseb občas aplikovala okvětní plátky nebo listy rostlin, výstřižky z novin, obaly od čokolády a nálepky, někdy si vypomohla i zubní pastou. Pokreslila zpravidla rub i líc balicího papíru, jehož listy často sešívala někdy až do délky přesahující deset metrů.
Aloïse prošla symbolickou smrtí, aby mohla dojít znovuzrození ve svém díle. Odříznutá od tzv. „minulého přirozeného světa“, přestala být ženou z masa a kostí, „navždy mrtvým černým blátem“, a stala se Stvořitelkou nového světa naplněného květinami, králi a královnami, svůdnými princi, rozkošnými princeznami a jejich slavnými milostnými příběhy. Vytvořila galerii nádherných a zároveň fantomatických portrétů, připomínajících nemohoucí a strnulé masky, jejichž beznadějně prázdný pohled může být svědectvím o její nenaplněné lásce.

1886 . Lausanne . Švýcarsko
1964 . Gimel-sur-Morges . Švýcarsko