František Jaroslav Pecka
Působil jako učitel a později ředitel měšťanské školy v Praze a také jako ředitel keramické školy v Bechyni. Zabýval se archeologií, geologií a paleontologií a na tato témata napsal řadu popularizačních knih pro mládež. Úzce spolupracoval také s Národním muzeem v Praze. Byl členem České společnosti metapsychické, která se v Praze ustanovila roku 1922. Mezi lety 1920 a 1952 nakreslil více než 300 velkých medijních kreseb pastelkami, přibližně 200 menších formátů a 450 kreseb tužkou, které se nedochovaly. Jeho díla zobrazují vesměs idealizované podobizny žen nebo zamračené mužské tváře obklopené ornamentálními organickými kompozicemi. Výjimečně se objevují výjevy Ukřižování nebo stylizované florální motivy. V letech 1932–1933 vytvořil sérii maleb akvarelem. Na okraje svých kreseb zapisoval počet hodin, které tvorbou strávil (7-48 hodin, někdy v rozmezí několika dní i měsíců). Řada z kreseb je signována „BK“, což patrně znamená Bílý kvíteki. Většina děl je datována a číslována, na rubu jsou uvedeny záznamy o účasti na výstavách. Pecka vystavoval v Praze v Topičově salónu (1925) a v Clam-Gallasově paláci (1933), v Brně během Celorepublikového sjezdu spiritistů (1927) a také v Paříži – patrně v rámci Mezinárodního kongresu spiritistů pořádaného L'Institut Métapsychique International (1927).
Copyright © 2024 Artbrut.cz | design Olga Ludvíková & osCommerce implementation by PureHTML