Riccio Melina

4 3 2 1 m2

Foto: Janov, Itálie, 2011

Matka tří dětí, původním povoláním švadlena. V roce 1983 vystavovala na mezinárodním veletrhu kolekci domácího vybavení a byla zděšena setkáním se zákazníky, kterým nešlo o nic jiného než o peníze. Tento střet jí odhalil „zkaženost dnešního světa zaměřeného jen na zisk“ a postupně ji uvrhl do deprese tak hluboké, že vyústila v hospitalizaci. V ústavu požádala Boha o radu. Tu vzápětí rozpoznala v podobě odhozeného nahnilého jablka, s nímž pocítila spřízněnost jak na základě svého křestního jména Melina (mela znamená italsky jablko), tak na základě dojmu, že i ona sama je „zpola dobrá a zpola zkažená“. Spálila své úspory a vedena Bohem odešla od rodiny hledat pravdu. Začalo tím pro ni dlouhé období útrap, prokládané pobyty v ústavu. Od té doby putuje po Itálii a šíří poselství o lidské pospolitosti. K tomu jí slouží prostředky všeho druhu, jako například graffiti, výšivky a poezie.
Když se Melině blížila padesátka rozhodla se tato vyučená švadlena opustit materialistický svět. Spálila své úspory a žije jen z darů. Putuje po Itálii, hlavně po ulicích svého domovského Janova, a v nápisech na zdech tvrdošíjně hlásá poselství míru a úcty k člověku i přírodě. Své proroctví šíří stejně neúnavně jako mladí sprejeři. Ve dne si vyzvedne něco ze svých textilních ústřižků, které má jako veverka poschovávané v různých skrýších po celém Janově, usadí se na lavičce, vytáhne jehlu a nitě a začne porůznu skládat a sešívat své vlajky, jakési duchovní patchworky, na něž vyšívá stejné věty, jaké píše po zdech. Pak je rozvěšuje na stromy a ohraničuje tak své území.

1951 . Ariano Irpino . Itálie