Josef Forster

1878, Stadtamhof – ?

Narodil se jako desátý ze třinácti dětí v rodině stavebního mistra. Jeho psychicky nemocný otec spáchal ve věku 54 let sebevraždu. Přestože nebyl příliš nadaný žák, vyučil se Josef dekoratérem. Po učení odešel na vandr, kde „holdoval tabáku a jiným rozmařilostem“. Nicméně své řemeslo vykonával dobře. Brzy se osamostatnil a založil si vlastní firmu. Nikdy se neoženil a zůstal bezdětný.

Když mu bylo dvacet let, onemocněl tuberkulózou a byl uzavřen do izolace. Tehdy se u něj naplno projevila duševní choroba. Její příznaky o sobě dávaly vědět ale už v dětství, kdy se mu zjevoval muž se strnulým pohledem, nebo slýchával modlitby lidí ve vesmíru. Začal kreslit. Když mu přítel sdělil, že je nadaný, ponořil se do tvorby důkladněji. Kopíroval obrazy v muzeích a portrétoval lidi ze svého okolí.

Rok 1912 Forster zpětně označil za svůj “přirozený odchod“ z vnějšího světa do světa vnitřního. O čtyři roky později v bdělém stavu u svého lože náhle spatřil postavu, z jejíchž očí sálal oheň. Následně byl přijat do léčebny v Řezně, kde zůstal až do roku 1941, kdy si ho jeho sestra vyzvedla z ústavu do domácí péče, aby ho zachránila před nacistickým programem „euthanasie“ duševně nemocných.

I v léčebně se stále věnoval tvorbě. Maloval portréty svých spolupacientů i vlastní podobizny, krajiny i symbolické výjevy. Vedle normálních barev používal také vlastní výkaly a moč. Zkonstruoval rovněž „perpetuum mobile“ a další vynálezy. Forsterův obraz muže vznášejícího se na chůdách se stal později logem muzea Prinzhornovy sbírky. V jeho pravém horním rohu stojí tento nápis: „Toto má zobrazovat, že když něčí tělo už nic neváží, takže si pak nemusí na tu váhu stěžovat, a může velkou rychlostí projít vzduchem.“