Anna Zemánková

Anna Zemánková vyrostla v rodině, jíž dominovala autoritativní matka. Její otec pracoval jako holič. V roce 1933 se Anna provdala za důstojníka československé armády, vzdala se svého povolání zubní asistentky a zůstala v domácnosti, aby se plně mohla věnovat dětem, které se pro ni staly středobodem vesmíru. Narodili se jí tři chlapci a později dcera. Rok 1939 byl jedním z nejtragičtějších v jejím životě: zemřel jí prvorozený syn a Morava se ocitla pod německou okupační správou.
Po skončení války se rodina usadila v Praze. V šedesátých letech, kdy synové odrostli, byla Anna sužována intenzivní nespokojeností a podléhala dramatickým výkyvům nálad. V druhé polovině svého života začala na popud svých synů malovat, kreslit a vyšívat fantaskní květiny a plody, které jakoby pocházely z jiných, krásnějších světů. Pravidelně se oddávala stejnému rituálu: Vstávala před rozbřeskem a ve stavu tvůrčího transu nahazovala automatickými gesty prvotní obrysy svých budoucích obrazů. Dílu se pak věnovala i během dne, kdy jej doplňovala o repetitivní detaily. Vytvářela si tak svůj vlastní svět, který zaplňovala, jak sama říkávala, rostlinami krásnějšími než příroda dokáže stvořit. Její květiny nelze nalézt v žádném herbáři, vděčí za svoji existenci pouze její fantazii. Zrovna tak i její tvůrčí činnost nemá nic společného s tradičnějšími ženskými aktivitami, jako třeba výzdobou vánočního stromku nebo vyšíváním ubrusů. Lze se domnívat, že v určité fázi svého života se Anna Zemánková osvobodila od konvenční ženské role a mohla si tak splnit svůj dávný sen: stát se umělkyní.

1908 . Hodolany u Olomouce . Česká republika
1986 . Mníšek pod Brdy . Česká republika