Carlo

(vlastním jménem Carlo Zinelli)

Carlo Zinneli byl synem truhláře. Ve dvou letech ztratil matku a jelikož se mu jeho otec nemohl věnovat (Carlo měl sedm bratrů a sester), poslal ho jako učedníka na statek daleko od rodiny. V osmnácti letech se, coby řeznický učeň, začal zajímat o hudbu a kreslení. Během války narukoval a byl poslán na frontu. Atmosféra smrtonosného běsnění jím natolik otřásla, že se z ní už nikdy zcela nevzpamatoval. Pronásledován stihomamy a trpící halucinacemi byl v roce 1947 hospitalizován na psychiatrii v San Giacomo poblíž Verony, kde byl vystaven nelidským podmínkám. Roku 1957 přesvědčil skotský sochař Michael Noble primáře Maria Mariniho, aby v ústavu nechal zřídit uměleckou dílnu. Carlo zde během čtrnácti let vytvořil téměř tři tisíce děl - především temperových maleb.
Jeho dílo, stejně jako jeho život, jsou ovlivněny číslem čtyři: čtyřikrát otáčel klíčem v zámku, čtyřikrát opakoval stejné slovo, čtyři byly také otvory, které procházejí těly jeho postav.
Mezi lety 1966 a 1969 využíval ke svému výtvarnému vyjádření i písmo. Přestože pro něj slova ztratila jakýkoliv význam, písmo pro něj zůstalo důležité nejen pro své grafické vlastnosti, ale také jako nástroj magického chování.
Když byla roku 1971 nemocnice San Giacomo uzavřena, přemístili Carla do léčebny Marzana. Naprosto dezorientovaný zde maloval jen velmi zřídka. Když byla uzavřena i Marzana, byl Carlo svěřen do péče jedné rodiny, která se o něj příliš nestarala.

1916 . San Giovanni Lupatoto . Itálie
1974 . Verona . Itálie