Heinrich Anton Müller

Od roku 1898 žil Müller se svou stále se rozrůstající rodinou ve švýcarském městě Corsier. Na živobytí si vydělával jako čeledín na vinicích. Bylo to skromné zaměstnání, které mu ale umožňovalo rozvíjet vlastní kreativitu. V domě, který si sám postavil, si zařídil dílnu, v níž využíval energii potoka tekoucího kolem domu. Sestrojil káču a mechanický pilník; roku 1903 si nechal patentovat stroj na prořezávání vinné révy. Přesto jej o jeho vynález připravili jiní. Od té doby Müller bezcílně bloudil po vinicích. Roku 1906 byl přijat do léčebny v Münsingenu, kde zůstal až do smrti – aniž u něho byla stanovena diagnóza.
V léčebně se věnoval svérázným projektům. Ukrýval se ve vlastnoručně vyhrabané jámě, nebo na posedu, který si sám postavil. Od roku 1914 montoval z drátů, větví a hadrů s pomocí svých exkrementů a jiných tělesných výměšků důmyslné stroje, které pak v návalu vzteku rozbíjel. Roku 1919 začal kreslit podivné bytosti se zdeformovanými obličeji, ale i jemné portréty dětí a pohádková témata. Na většině kreseb byla také zobrazena vinná réva. Moč a výkaly, které používal při konstrukci svých bájných mobilů, hrály svou roli také v jeho kresbách. Malíř Alfréd Kubin o něm napsal: „Pro jeho zobrazování jsou charakteristické průřezy těl. Většinou se točí kolem oblasti střev a močového ústrojí. Na této kresbě (Revolver) je například vidět pistoli v břiše zvířete, která – propojena s jeho nohou – může vystřelit, a tím vyžene ven z těla exkrementy.“
Později, roku 1925, Müller s výtvarnou činností přestal. Většinu času proležel za keřem v zahradě nebo vyložený v okně, odkud sledoval okolí dalekohledem.

1869, Versailles, Francie – 1930, léčebna v Münsingenu, Švýcarsko