Johan Knopf

1866, Wünschmichelbach – 1910, léčebna Wiesloch
(pseudonym přiřknutý Prinzhornem „Johann Knüpfer“)

Pracoval jako pekař, dělník v továrně a zámečník. Po matčině smrti roku 1895 se nechal přemluvit, aby se oženil. V manželství byl ale nešťastný, se ženou se pral, potloukal se po okolí a dokonce byl trestán za žebrotu a ublížení na zdraví. V roce 1903 se „kvůli těžkému šikanování“ pořezal kapesním nožem. Z nemocnice v Mannheimu byl přeložen na psychiatrii do Heidelbergu. Měl pocit, že je pronásledován a měl náboženské vidiny. Hlásal, že „on je zmrtvýchvstání“, že nikdo netrpěl tolik jako on, dokonce ani Kristus. Ve svém „svatém zanícení“ pokreslil a popsal kdejaký kus papíru. Odmítal chválu svých děl, protože jeho posláním bylo pouze zjevovat „pravdu“. Záleželo jen na tom, aby všechno bylo „správně“. Pozadí vyplňoval hustou spletí svých poselství, místními jmény a biblickými rodokmeny počínaje Abrahamem. Na jedné kresbě září hlava – slunce v podobě monstrance, jež se mu zjevila jako „Skvostná Nádhera Mého Spasitele Kristova Krista“. Sám se ve svých kresbách a literárních záznamech situoval do role lovce ozbrojeného břitvou, dýkou a puškou, který zasahoval proti zlým harpyjím s ženskou hlavou. Knopf často kreslil také ptáky, kterým, jak se domníval, dokonale rozuměl. Jeho oblíbeným tématem byl také statek jeho prarodičů. Ten byl pro něj synonymem klidu a štěstí. Zachycoval jej idylický, pestrobarevný, s volně pobíhajícími zvířaty, ptáky a zářícím sluncem.