Else Blankenhorn

Bankovka - Inv. 3507

1873, Karlsruhe – 1920, nemocnice v Kostnici

Else byla prvorozenou dcerou v buržoazní rodině profesora chemie. Jako studentka Viktoriaschule für höhere Töchter, školy pro bohaté dívky, se aktivně účastnila kulturního a společenského života ve městě. Vyrůstala obklopena uměním. Milovala hudbu, sama hrála na piano a zpívala. Angažovala se také v ženském hnutí a připravovala se na životní roli manželky a matky. V šestadvaceti letech ale ztratila v důsledku nervové krize hlas a odjela se zotavit na soukromou kliniku Bellevue ve městě Kreuzlingen ve Švýcarsku, kde setrvala až do roku 1902. Po smrti jejího otce roku 1906 Else znovu vyhledala pomoc na klinice, kde jí byla přidělena osobní asistentka. Trpěla hypochondrickou poruchou „rozervaných nervů“ a pronásledovaly ji děsivé představy, že její rodina bude vyvražděna, a že má v mozku díry.

Roku 1908 se začala věnovat výtvarnému umění, překládání a hudbě. Malovala olejem i akvarelem, kreslila, fotografovala, vyšívala tapiserie i pletla. Její malířský projev osciluje na pomezí symbolismu a rané moderny. Vytvářela alegorické výjevy, jejichž hlavním aktérem bylo převážně její alter ego. Žila ve své duchovní realitě jakožto manželka císaře Viléma II. – andělská „Else von Hohenzollern“. Její hlavní posedlostí se stala výroba bankovek nesmírné hodnoty, které měly za cíl pomoci pohřbeným mileneckým a manželským párům, jež měly být spaseny. Roku 1919 byla Else Blankenhorn nejspíš z finančních důvodů převezena do nemocnice v Kostnici na ostrově Reichenau, kde následujícího roku zemřela na rakovinu.